Velkoměsta čelí bezprecedentnímu tlaku. Od Londýna přes Berlín až po Prahu rostou ceny nemovitostí tempem, které z tradičního vlastnického bydlení dělá pro velkou část mladé generace nedosažitelný cíl. Do toho vstupuje fenomén osamělosti ve městech a nárůst práce na dálku. Výsledkem této rovnice je stabilní růst takzvaného co-livingu – modelu, který nabízí flexibilní alternativu k drahému individuálnímu bydlení.
Koncept co-livingu bývá často zjednodušován na moderní formu studentských kolejí. Realita evropských metropolí ale ukazuje jiný obrázek. Jde o specifický segment trhu zaměřený na mladé profesionály, expaty a digitální nomády, kteří hledají komunitní přesah, špičkové zázemí a především flexibilitu.
Bydlení s parametry předplatného
Pokud se podíváme na velké evropské hráče, jako je The Collective v Londýně nebo síť Habyt, zjistíme, že měsíční poplatky se pohybují v řádu stovek až nižších tisíc eur měsíčně v závislosti na lokalitě. Cena tak často převyšuje běžné tržní nájemné za standardní garsonku v dané oblasti. Princip modelu totiž spočívá v přístupu „all-inclusive“.
Nájemník platí jednu fixní částku, která kromě privátního pokoje pokrývá energie, vysokorychlostní internet, pravidelný úklid, přístup do profesionálního coworkingu, vybavené posilovny, kinosálu a komunitních eventů. Zásadním benefitem je flexibilita smluv, které lze obvykle uzavírat na dobu od 1 do 12 měsíců, což klasický nájemní trh neumožňuje.
Srdce domova bije v aplikaci
Základním stavebním kamenem co-livingu je technologická integrace, známá jako proptech (Property Technology). Správa budovy i komunity probíhá primárně přes dedikovanou aplikaci a nájemník si přes chytrý telefon odemyká dveře, rezervuje si slot v prádelně, hlásí závady údržbě nebo se přihlašuje na večerní networking. Tyto platformy zefektivňují provoz budovy a usnadňují socializaci lidem, kteří ve městě nemají vybudované zázemí.
Mikro-bydlení a efektivní využití prostoru
Zatímco sdílené prostory jsou dimenzované velkoryse, privátní pokoje (typicky s rozlohou 15 až 25 metrů čtverečních) představují příklad vysoce efektivního využití prostoru. Každý centimetr nábytku je navržen s ohledem na maximální ergonomii a logistiku osobních věcí.
Pro cílovou skupinu s mobilním životním stylem je nutností chytrý design. Rozměrný cestovní kufr, který často představuje jediný stálý šatník digitálního nomáda, mívá přesně vymezené místo ve výsuvném modulu platformové postele, aby nenarušoval čistotu prostoru. Flexibilita se projevuje i v detailech.
Pro případ občasných návštěv přátel bývá v integrovaných úložných prostorech připravena kompaktní nafukovací matrace, která přes noc vytvoří plnohodnotné záložní lůžko, aniž by vyžadovala trvalý zábor cenných metrů čtverečních.
Limity a odvrácená strana modelu
Ačkoliv co-living roste, není univerzálním řešením pro každého. Tou hlavní bariérou je logická ztráta části soukromí a pro mnohé i nevýhodný poměr ceny za metr čtvereční privátní plochy, kde mohou pomoci i slevové kupony. Komunitní život a vyšší fluktuace obyvatel mohou působit rušivě, a pro rodiny s dětmi nebo lidi preferující klidné a neměnné sousedství je tento formát bydlení ve své současné podobě nevhodný.
Co-living tak pro novou generaci nepředstavuje jen střechu nad hlavou, ale plnohodnotnou službu kombinující bydlení, práci i komunitní život. V kontextu rostoucích cen nemovitostí a proměny pracovních návyků jde o model, který bude v následujících letech pravděpodobně dále posilovat. A to zejména ve velkých městech.