Jestli máte na zahradě kousek polostinného (možná i dost nevzhledného) místa a nevíte co sním, je dobrou volbou malé vlastní vřesoviště. Díky němu budete mít po celou sezónu krásný koutek s rozmanitými barvami i tvary, malou kopii divoké přírody.
Než se do toho pustíte, je dobré si nejprve zjistit, jak takové vřesoviště vlastně vypadá. Nejlepší inspirací je samotný les, nebo můžete navštívit některou botanickou zahradu. Tam jistě získáte tu správnou představu o tom, jak byste ho chtěli vytvořit na své zahradě.
Připravte si terén
Stanoviště pro příští vřesoviště může být nerovnoměrné a nepravidelné, naopak tím působí přirozeněji. Vřesy jsou kyselomilné rostliny a tak vhodnou půdou pro ně je rašelina s príměsí písku a zahradní zeminy. Vřes rozhodně nemá rád vápenatou půdu. Pokud ji máte na místě, které chcete překrýt vřesem, je nutné ji odstranit alespoň do půlmetrové hloubky a navést si vhodnější substrát. Jeho vrstva by měla být přibližně 20 cm, v místech, kde budete vysazovat azalky či rododrendony, by měla být až 60 cm. Terén můžete prokládat různě velkými kameny, tak jako je to v přírodě.
Výsadba
Nejvhodnějším obdobím na výsadbu vřesoviště je podzim. Sazenice vřesu by se měly vysazovat ve vzdálenosti 20 až 40 cm od sebe, za několik let vám vytvoří jeden velký “koberec”. Rododendrony a azalky potřebují kolem sebe více místa. Je dobré prostor mezi rostlinami vysypat mulčovací kůrou. Kůra je dobrá jako prevence proti plevelu a navíc udržuje vlhkost půdy. Pokud jste si vybrali, že na vřesoviště vysadíte i nějaký jehličnan, místo mu vyberte někde v pozadí, nepotřebuje tolik kyselou půdu jako ostatní rostliny.
Zalévání
Váš “kus lesa” je vhodné zalévat dešťovou vodou, kvůli obsahu vápníku se nedoporučuje voda ze studně. U zelených rostlin je vhodná zálivka i v podzimním a zimním období. Není ale potřeba záhon hnojit.
Rada na závěr: Pravidelné zastřihávání pomáhá rostlinám zhoustnout a díky tomu zabráníte vysychání a vymrzání řídkých keříků.