Myšlenka, že by se v paneláku nebo městském bytě dala chytat dešťová voda, zní na první dobrou skoro absurdně. Když se řekne „dešťovka“, člověk si představí zahradu, sud pod okapem a kropení záhonů. Jenže v době, kdy řešíme drahou vodu i sucho, se čím dál víc lidí ptá, jestli by se něco podobného nedalo praktikovat i ve městě a v bytových domech.
Jak funguje sbírání dešťovky v rodinných domech?
V klasických domech je princip jednoduchý – okapy svedou vodu ze střechy do nádrže. Ta může být nad zemí nebo zakopaná pod zahradou. Voda se pak používá na zalévání, splachování toalety, někdy i na praní. Systém není úplně nový, spíš se vrací, protože dává ekonomický i ekologický smysl. Náklady na pitnou vodu pořád rostou, ale déšť zatím stát nezpoplatnil.
Bytové domy a realita střechy nad hlavou
U bytových domů je to složitější. Střecha patří všem, takže není jednoduché rozhodnout, kdo si vodu vezme a jak se rozdělí. Teoreticky lze dešťovku sbírat i v paneláku, pokud se dohodne společenství vlastníků a vybuduje se centrální zásobník. Jenže u většiny domů chybí prostor, kam takovou nádrž umístit. A málokdo má chuť řešit, kdo kolik vody spotřeboval.
Existují ale i menší řešení, která se zaměřují přímo na jednotlivé byty. Například malé zásobníky napojené na balkónovou markýzu nebo na lodžii, kde voda steče do nádoby a majitel ji pak použije na zalévání květin. Není to zázrak, ale na pár truhlíků bohatě stačí.
Jaké jsou možnosti dešťovky přímo v bytě?
Objevují se experimenty, kdy se na fasády domů instalují vertikální zahrady se zabudovaným sběrem vody. Dešťová voda stéká do systému přímo přes konstrukci a následně se používá k závlaze rostlin. Bytovky se tak mění v malé zelené oázy. V některých projektech se uvažuje i o tom, že by nádrže mohly zásobovat technickou vodou společné prostory, třeba na úklid chodeb.
Pro jednotlivce je nejjednodušší varianta balkon. Stačí mít systém, který zachytí srážky ze zábradlí nebo malé stříšky. Někdo to řeší úplně jednoduše – kbelíkem. Jiní používají designové nádoby, které se dají připojit na hadici a mají i filtr proti nečistotám.
Kolik vody se dá nasbírat?
Tady hodně záleží na velikosti plochy, z níž vodu chytáte. Z jednoho metru čtverečního střechy naprší průměrně asi 600 až 800 litrů ročně. Pokud máte malý balkon s plochou dva metry, můžete počítat s tisícovkou litrů za rok. Na pití to není, ale na zalévání květin nebo bylinek na parapetu je to víc než dost.
Problém je spíš v nerovnoměrném rozložení. V létě, kdy by se voda hodila nejvíc, přicházejí dlouhá sucha, a pak najednou přívalový déšť, který přeteče a většina vody přijde vniveč. Proto se vyplatí mít nádrž alespoň pár desítek litrů, aby bylo co čerpat i pár dnů po dešti.
Hygiena a pravidla sbírány vody
Zásadní otázkou je čistota. Dešťová voda je relativně měkká a bez chloru, ale není sterilní. Vždycky v ní najdete prach ze vzduchu, pyl, zbytky ptačího trusu nebo spadané listí. To znamená, že se nehodí na pití ani vaření. Na zalévání nebo splachování ale poslouží skvěle.
Ekonomický smysl
V bytě bez zahrady je úspora menší než v rodinném domě, ale pořád nějaká je. Voda z kohoutku se neustále zdražuje, a i když jde o stokoruny ročně, je to lepší než nic. Navíc spousta lidí to bere i symbolicky – jako způsob, jak snížit spotřebu pitné vody tam, kde to není nutné. Zalévat rajčata nebo bylinky na balkoně vodou, kterou byste jinak spláchli v záchodě, nedává moc logiku.
Sbírat dešťovou vodu v bytě není úplně praktické pro každého, ale možné to je. Voda z oblohy je zdarma, a i když v bytě její využití nikdy nebude tak velké jako u domu se zahradou, pár litrů pro květiny nebo bylinky má smysl vždycky.
Zdroj textu: indiatimes.com, https://www.neoakruthi.com
Zdroj foto: www.freepik.com