Meduňka lékařská (Melissa officinalis) je jednou z nejoblíbenějších léčivých bylin. Podporuje zdravý spánek, zklidňuje a uvolňuje a nádherně voní po citrusech. Využijete ji při přípravě ovocných i zeleninových salátů, k ochucení ryb i některých masitých pokrmů. Pro zklidnění si z ní uvařte večer čaj.
Sušená meduňka je součástí vonných směsí (potpourri) pro osvěžení vzduchu v bytě. Abyste ji měli stále po ruce, můžete si ji vypěstovat. Není to nic až tak složitého.
Kde se bude meduňce dařit
Připravte jí stanoviště v propustné, písčité či hlinitopísčité půdě bohaté na živiny. Meduňka má ráda slunce, takž volte místo, kde si slunečních paprsků užije. Za to se vám odmění opravdu sytou vůní. Naopak nemá ráda vítr a průvan, proto by měla být před nm chráněná.
Pokud nemáte zahrádku, použijte velký a hluboký květináč, i v něm bude meduňka prospívat. Pěstování v nádobě má tu výhodu, že rostlinu můžete přenášet podle momentální klimatické situace.
Pěstování meduňky
Semínka meduňky se vysévají do pařeniště nebo sedebních květináčků počátkem jara, nejlépe ještě v březnu, asi 3 cm od sebe. Klíčí dlouho, přibližně 3 – 4 týdny, takže se nebojte, že vám nevzešly. Na záhon je vysazujete, až když jsou sazenice dostatečně silné, vysoké kolem 5 cm. Sázejte je ve sponu 30 x 30 cm.
Meduňka potřebuje dost vláhy, takže nezapomeňte na zálivku. Nesnese ale přemokření, proto musí být půda propustná. Je možné ji v průběhu vegetace hnojit organickými hnojivy, každý zahrádkář vám ale potvrdí, že nutné to není. Meduňka obvykle roste dobře i bez přehnané péče. Stačí ji jen občas zbavit plevele.
Meduňku, stejně jako většinu léčivých bylinek, sklízejte těsně před odkvětem, to má nejvíc aromatických silic. Po odkvětu ztrácí svou vůni. Kvete od června do srpna a můžete ji sklízet opakovaně. Nať a listy se stříhají za slunného a suchého počasí, ideálně okolo poledne, cca 10 cm nad zemí, za pár týdnů znovu obrazí.