Nenáročný tis červený (Taxus baccata) s tmavě zbarveným jehličím a krásně červenými drobnými plody patří k velmi dekorativním dřevinám. Protože se dá dobře tvarovat, oblíbili si ho zahrádkáři pro výsadbu živých plotů i jako solitér, který například může vyplnit zastíněný kout zahrady. Má jen jednu významnou vadu: je nebezpečně jedovatý!
Už před staletími byl tis vyhledávaný pro své pružné a tvrdé dřevo, z něhož si vyráběli například luky, kopí a kuše, vyřezávaly se z něj i hudební nástroje a předměty do domácnosti, protože šlo o dřevo trvanlivé. Staří Keltové měli tis dokonce za posvátný strom. Jeho pověst “stromu smrti” se uchovala dodnes.
Tis je jedovatý celý
Jestliže máte doma malé děti nebo neposedné domácí mazlíčky, měli byste výsadbu tisu přece jen zvážit. Tis je totiž jedovatý úplně celý, až na červené plody v těch se ale zase ukrývají prudce jedovatá semena. Pokud byste je rozkousali, může do dvou hodin od požití nastat smrt. V žádném případě nedávejte ochutnávat semena dětem a ostříhané větvičky nenechávejte v dosahu dětí ani domácích zvířat, která by je mohla začít okusovat. Zajímavé je, že ptáci na otravu neumírají, přestože červené plody tisu běžně ozobávají. Je to tím, že polykají plody celé a neporušená semena vyjdou s exkrementy.
Jehličí, dřevo i semena tisu červeného obsahují směs jedovatých látek zavnou taxin, na niž se dosud neobjevil žádný protijed. K otravě může teoreticky dojít i při ořezávání či přesazování tisu, pokud nejste dostatečně obezřetní a nechráníte ruce rukavicemi. Otrav v důsledku manipulace s tisem v zahradě je naštěstí zaznamenáno jen velmi málo. Ve 20. století byly popsány spíš jen případy sebevrahů, kteří si z jehličí tisu uvařili čaj záměrně.
Příznaky otravy: Asi za hodinu po požití se dostavuje nevolnost, bolesti břicha, průjem, rozšířené zorničky, zástava dechu a srdce. Citlivé osoby mohou po požití rozkousaných jedovatých semen zemřít velmi rychle.